Skořice celá

Použití: orientální kuchyně, sladké pokrmy, pečivo, cukrovinky, svařené víno, čaje, likérnictví, zavařování ovoce, léčitelství – skořicový olej, tinktura, sirup

Aromatická kůra stálezelených tropických stromů, původem z Indonésie, se od nepaměti používá jako oblíbené koření. Její původ byl v Evropě dlouho opředen tajemstvím. Skořicová kůra je typické koření Starého světa. Pochází z asijských tropů. Rostla původně na indickém subkontinentě a v Číně. Zde byla také známá jako koření snad již 4000 let př. n. l. Jako léčivo a aromatická přísada do nápojů byla známa i starým Egypťanům. Původně se kůra loupala z planě rostoucích stromů, ale postupně se začaly vysazovat plantáže ze skořicovníků, jejichž nenápadné květy vydávají zvláštní příjemnou vůni. V potravinářství se využívají: Skořicovník cejlonský ( je považován za druh poskytující nejkvalitnější skořici a neobsahuje kumarin), skořicovník indonéský, skořicovník čínský a skořicovník vietnamský. Skořice jako koření má hlavní použití zejména při přípravě sladkých pokrmů, do nejrůznějšího pečiva a cukrářských výrobků, při zavařování ovoce, v likérnictví, ale i v parfumérii. Používá se i do masitých pokrmů v kuchyni asijské, latinskoamerické, arabské, turecké, španělské aj.