BEDRNÍK OBECNÝ KOŘEN

Popis: 

Vytrvalá, 20 až 80 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, plná, oblá, jemně rýhovaná, v horní části jen málo olistěná. Přízemní a dolní lodyžní listy dlouze řapíkaté, lichozpěřené, s 3 až 6 jařmy lístků, které jsou přisedlé, vejčité, na okraji zubaté. Horní listy velmi redukované, čepel obvykle více členěná, řapík pochvovitě rozšířený. Okolíky složené z 6 až 22 okolíčků, listeny obalu i obalíčků chybí, korunní lístky bílé až světle růžové, čnělky při odkvětu kratší než semeník. Kvete v VII až X.

Stanoviště:

Sušší trávníky, vřesoviště, pastviny, skalnaté svahy, světlé a suché lesy, náspy, podél cest, na půdách sušších, chudších až skeletových, mělkých, kamenitých, kyprých, málo výživných.

Rozšíření:a

V ČR roztroušeně až dosti hojně od nížin po podhorské oblasti, v horských polohách jen ojediněle. Celkově roste v téměř celé Evropě, na severu po severní Finsko a severní Rusko, na jihu po střední Španělsko, jižní Itálii a Řecko, na východě po Ural, Bajkal a Kavkaz.

Bedrník v Českém herbáři z roku 1899:

Bedrník (Pimpinella) patří mezi okoličnaté rostliny; velký roste na pahorcích a vedle plotů; má kořen příjemně vonící, jenž se potřebuje co lék.

Obecný jest 6—9 cm. vysoký, roste na vlhkých lukách, u cest, v zahradách; lodyha jest bezlistá nahoře; ovoce vejčité. Kořen má příjemnou, ostrou vůni a chuť; potřebuje se proti chorobám střevním, plicním, močovým, nadýmání, slabému žaludku, katarrhu v hrdle, hostci, vodnatelnosti a při nepravidelné čmýře. Dává se co pilulky, neb co odvar; tomuto dává se přednost, když se potřebuje proti špatnému zažívání; nejvíce dává se vnitř tinktura z kořene, jež dobývá se močením 8denním kořene v 1 klg. líhu, a bere se po 20—60 kapkách.