BEDRNÍK OBECNÝ NAŤ

Popis

Bylina vytrvalá, s oddenkem hranatým, namnoze lysým, málo větveným, vyznačujícím se nepříjemným pachem. Lodyha asi 60 cm veliká, zakončena malým okolíkem bílých nebo narůžovělých květů. Dolní listy jsou lichozpeřené, lístky mají hrubě laločnatě zubaté, špičaté, někdy až peřenoklané. Kvete od června do září.

Výskyt

Je rozšířen po celé Evropě a přední Asii. U nás je častý na pastvinách a lukách, světlých lesích a křovinách, na mezích a náspech od nížiny až do horského pásma.

Sběr

Kořen se sbírá na jaře (březen, duben) nebo ze starších jedinců na podzim (září, říjen). Po očistění se obyčejně podélně dělí a v tenkých vrstvách suší ve stínu. Umělá teplota nemá překročit 35°. Droga má kořenitý pach a zprvu nasládle kořenitou, později ostře peprnou chuť. Kořen snadno vlhne a pak bývá obvykle napaden hmyzem.

Účinné látky a působení

Obsahuje až 0,4 % silice, kumarinový derivát pimpinellin a tříslovinu. Má sekretorický účinek. Kořen bedrníku dokáže zmenšit soudržnost ledvinových a močových kamenů, takže se začnou drolit. Zvyšuje sekreci sliznic v oblasti dýchacího ústrojí, zlepšuje vykašlávání, zvyšuje imunitu. Při zevním použití působí desinfekčně a hojivě (je vhodný ke koupeli na obtížně se hojící rány). Fotosensibilní účinek podmiňují furokumariny.

Užití

Jako expektorans, sekretolytikum a stomatichum vnitřně v nálevu (2x denně 1 čajová lžička řezané drogy na šálek vody). Silice a saponiny účinkují sekretolyticky, proto se užívá při katarálním onemocnění horních cest dýchacích. Výtažky vodné i lihové jsou vhodné jako kloktadlo při onemocnění dutiny ústní a hrtanu.