VRBOVKA NAŤ

Popis:

Vytrvalá, 50 až 230 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, jen zřídka větvená, často červeně naběhlá. Listy střídavé, úzce kopinaté, na rubu se zřetelným žilkováním. Květní hrozen dlouhý, mnohokvětý, stopky mladých květů dolů sehnuté, květy růžově purpurové, zřídka bledě růžové až bílé, tyčinky dolů sehnuté, všechny stejně dlouhé. Kvete v VI až IX.

Stanoviště:

Lesní paseky, okraje lesů, světliny, křovinaté stráně, kamenolomy, náspy, nádraží, rumiště, obvykle pospolitě, preferuje půdy kamenité, štěrkovité, hlinitopísčité až hlinité, dusíkaté.

Rozšíření:

V ČR na celém území roztroušeně až hojně, nejvíce v pahorkatinách a v podhorských oblastech. Celkově roste téměř v celé Evropě, na severu asi po 71° severní šířky, na jihu po střed Pyrenejského poloostrova, dále na Madeiře a Kanárských ostrovech, v téměř celém mírném pásmu Asie až po Kamčatku a Japonsko, v Severní Americe od Aljašky na jih až asi po 40° severní šířky, v Grónsku.

Léčitelství:

V listech obsahuje gallatonin, triterpeny, pektin, vitamin C, sliz a trochu alkaloidů, v květech nonasean, cerylalkohol, chanerol s cytistatickým působením a sitosterin, v kořenu pak polysacharidy a slizy.
Sbírá se list (Folium chamaerioni), nejlépe začátkem léta, zřídka se sbírá i květ nebo oddenek.
Droga odstraňuje psychické napětí, tíseň, úzkost, nespavost, působí protizánětlivě, chrání sliznice a to zejména trávícího ústrojí (uplatní se proto např. při žaludečním nebo dvanácterníkovém vředu), napomáhá při průjmových infekčních chorobách, zevně se osvědčila na vymývání nehojících se ran či bércových vředů.
Většinou se aplikuje ve formě nálevu (2x až 3x denně sklenku), zevně ve formě odvaru (10 g drogy se vaří 10 až 15 minut ve ¼ l vody a nechá se 45 minut odstát).
Informace v tomto odstavci převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.

Další užití:

Fermentované listy se užívají jako náhražka pravého čaje: Mladé šťavnaté listy se nechají na stinném místě 12 až 24 hodin zavadnout, pak se rozloží v tenké vrstvě, dobře uválí, zabalí se do plátna, uloží na teplejší místo a zatíží se. Za 1 až 2 dny se hmota zahřeje a zapaří, potom se provětrá a rychle dosuší. Fermentované listy jsou tmavší, příjemně voní a poskytují jiskrný nálev výrazné chuti a typického aroma. (Podle J.A.Zentricha: Byliny v prevenci, nakl. Fontána 1991).

Vrbovka v Českém herbáři z roku 1899:

Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium) má lodyhy přímé, 2—5 st. vysoké; květy nachové skládají přímý hrozen. Plod jest úzká tobolka, mající semena ve vlně zaobalená.

Roste v lesích na vřesovité půdě, zvláště v mýtinách. Kořen a letorosty mladé jedí se. Kořen a listy potřebují se za lék, jenž obměkčuje, rozhání a svírá.