PRVOSENKA KVĚT

Popis:

Vytrvalá, až 30 cm vysoká bylina. Listy v přízemní růžici jsou měkké, svrasklé, podvinuté, čepel vejčitá, k bázi zúžená, zubatá, na rubu chlupatá až téměř lysá, na líci pýřitá až téměř lysá, řapík křídlatý. Květní stvol až 30 cm vysoký, chlupatý, okolík převislý. Kalich válcovitý, hranatý, ke korunní trubce téměř přitisklý. Květy nevonné, sýrově žluté, na bázi s oranžovou skvrnou, lem mělce nálevkovitý až plochý. Kvete v III až V.

Stanoviště:

Dubohabřiny, louky, bučiny, horské louky, vysokostébelné trávníky, preferuje půdy vlhké, mírně kyselé až neutrální.

Rozšíření:

V ČR lokálně hojná od nížin do horských oblastí (max. asi 1350 m n.m.), někde však vzácná nebo zcela chybí. Celkově roste v západní, střední a jižní Evropě, na severu po Dánsko a jižní Švédsko, dále na Urale, ve střední a jihozápadní Asii.

Léčitelství:

Obsahuje saponiny (z nichž zejména asi 5% kyseliny primulové, obsah saponinů v květech je asi 2%, v oddenku okolo 10%), glykosidy (primverosid, primulaverosid), silice, flavonoidy, vitamin C, kyselinu křemičitou a sacharidy.
Sbírá se květ i s kalichem, tj. celé okolíky (Flos primulae) nebo oddenek i s kořenem (Radix primulae), zřídka i list (Folium primulae). Květ se sbírá v době květu (duben, květen), oddenek brzy na jaře ještě před začátkem vegetace nebo na podzim (v těchto obdobích obsahuje nejvyšší množství saponinů). Obě drogy se suší za teplot nepřesahujících 35 až 40 °C.
Droga uvolňuje hleny, zlepšuje vykašlávání, působí mírně močopudně, tlumí záněty, přispívá k rozpadu močových kaménků a celkově uklidňuje.
Podává se obvykle ve formě nálevu (10 g květů na 2 šálky vody 1x denně, je-li drogou kořen, pak jeho množství poněkud snížit) a to zejména při nemocích dýchacích orgánů, plic, ledvinových zánětech apod. Zevně se v některých případech osvědčily obklady z koncentrovanějšího odvaru na odstraňování podlitin (40 g kořene na ¼ l vody) nebo proti dně, revmatismu, závratím či migréně (10 g celé rostliny, tj. kořen, listy i květ na 1 l vody).
Stejně jako prvosenky vyšší lze použít i velmi podobné prvosenky jarní (Primula veris), jejíž účinky jsou i výraznější. 
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.

Pěstování:

Prvosence vyšší se daří na polostinném až slunném stanovišti, půda by měla být těžší, humózní, vlhčí. Množí se dělením, řízky nebo semeny, která se vysévají v březnu pod sklo. Pěstuje se ve více odrůdách s pestrými květy.

Bez v Českém herbáři z roku 1899:

Podléska (prvosenka, petrklíč, Primula). Rozeznává se několik druhů, a) obecná (Pr. officinalis); kořen mnoholetý, jakoby ukousnutý; stvol vysoký, přímý — 1' zvýší. Roste na lukách, v hájích a lesích, b) vyvýšená (P. elatior), podobná předešlé, liší se větším květem.

Oba druhy potřebují se za léky; květy užívá lid za thé. Ve Švédsku robí z ní lid s medem a s cukrem a vodou nápoj příjemný. Druhý rod pěstuje se v zahradách i nabývá větších květů červených, žlutých, strakatých, c) Ouško (P. auricula) roste na Alpách, též v rovinách prostřední Evropy, kvete v dubnu — až do července.

P. ouško, aurikule, jest známá i oblíbená květina, jížto pěstuje se mnoho druhů, které se rozeznávají barvou květů; též co léku se jí užívá proti kašli a souchotinám. V prsních neduzích vůbec používá se rostliny té; obyvatelé horských krajin jí užívají též proti kašli a závrati — také prý sílí hlavu.